Výstava fotografií "U horských potoků" - Milan Hargaš

Málokdy se můžeme setkat s takovou pokorou při fotografování, s jakou tvoří Milan Hargaš. Z jeho fotografií přímo pramení úcta k tomu, co mnozí jiní považují za samozřejmé a obyčejné, nevhodné jejich pozornosti, co neosloví jejich smyslové receptory, neschopné vnímat jemné podněty díky návalu ohlušujících a šokujících podnětů, zahlcujících jejich životy. Místo řeči řev, místo zpěvu ječení, místo hudby ohlušujíci rachocení, místo pohlazení vraždy a krev, což považují za moderní projevy života. Milan Hargaš přímo ve své tvorbě vyzývá – podívejte se, co krásy je kolem nás, jak nádherný je svět, jak jinak můžeme žít, shoďte šupiny ze svých očí a naleznete krásu, harmonii, řád a smysl. Vaše poničené vnímání se obnoví a ve vás se znovu obnoví cit, úcta a pokora. A to nejen ve vztahu k přírodě, ale i k lidem. Ano, umělec by měl pozvedávat k dokonalosti, ne naopak, jak je zvykem v našem současném mediálním světě.

Milan Hargaš nám představuje fotografie přírodních zátiší. Nejsou to ucelené krajiny, ale pohledy na přírodu zblízka, někdy i z pohledu makro, tedy pod lupou. Tyto výřezy jsou pečlivě a promyšleně sestavovány v obraz. Voda, prameny, potůčky, listy, rostliny jsou prvky, z nichž vzniká celková kompozice. Autor se snaží o jednoduché řešení, protože právě u tohoto námětu vzniká snadno zmatek a chaos. Výtvarnými prostředky jsou barvy, světlo, plocha, linie a prostor. Hlavní pozornost zaměřuje autor na vyváženou a až minimalistickou kompozici. Světlo používá rozptýlené, bez velkých kontrastů, jaké můžeme mít za zatažené oblohy. Měkké a slabé světlo je zapotřebí k fotografování vody, protože k zachycení pohybu vody je nutná delší expozice, která pohyb vody rozmaže a navodí iluzi pohybu. Proto fotografové rádi pracují za nepříznivých světelných podmínek. A když to není možné, použijí pro prodloužení expozice šedý filtr. Krásné kruhové efekty listí rotujícího ve vodním víru jsou fotografovány dlouhou expozicí ze stativu. Barevné řešení ponechává Milan Hargaš v realistickém tónu s převládající modrou a zelenou tonalitou. Vhodně využívá hloubky ostrosti k potlačení rušivých prvků na pozadí.

Zajímavé je, že autor nepodlehl lákání digitální fotografie a zůstává věrný analogovému postupu. Řadí se tak do malé skupiny fotografů, kteří tradiční postup nechtějí opustit. Jejich fotografie se odlišují od těch digitálních, na které jsme zvyklí, poněkud měkčím podáním kresby a barev. Ale i zde zasáhla digitalizace, protože fotografie se z filmu převádějí do digitální polohy a potom tisknou. Kromě běžných fotografií na fotografickém papíře vystavuje autor i fotografie tištěné na fotoplátno. Ty působí dekorativně a stupňují svůj účinek i zpracováním ve velkém formátu.

Instalace výstavy je pečlivá, mírnou kritiku by si zasloužilo příliš těsné zavěšení fotografií, zde by méně bylo lepší.

Fotografování přírody je asi nejoblíbenější žánr a fotografů přírody je spousta. Pro mnohé z nich je tato tvorba životním stylem. V přírodě nacházejí relaxaci, krásu a pohodu a čerpají zde pozitivní energii. Fotografování je pro ně neobyčejným zážitkem a duševním obohacením. Někteří z nich se neváhají o své zážitky podělit s ostatními a mezi ně patří i Milan Hargaš.

Jan Bocek